Vezah

VEZAH (velmi zábavná hra) dříve SRSŤÁK

Co to je?

Tak tohle (Srsťák), pro někoho možná zvláštní název, je vlastně název soutěže, která má u nás v oddílech už dlouholetou tradici. Minnehaha uspořádala první ročník již v roce 1990, o rok později se za Zlatý list zúčastnili JAn a Guru, a od té doby každý rok alespoň jeden kluk. Tato soutěž je inspirovaná oddílem v Brně, brněnskou Čtverkou, který navštěvovala jedna z hlavních vedoucích oddílu Minnehaha, Ryngla, a díky vítězství v tomto závodě získala i svou přezdívku. Ale v Brně se Srsťák nejmenoval Srsťák ale Ringel cup - hlavní výhrou byl totiž pohár rynglí. Ale protože ryngle jsou v Čechách nedostatkovým zbožím, tak si na Dobříši holky vystačily s kompotem srstek neboli angreštů. To prozrazuje, že název soutěže vznikl podle ceny, kterou obdrží vítězná dvojice.

Jak to probíhá?

Každoročně, většinou na konci nebo v polovině listopadu, se Minnehaha společně s naším oddílem sejdou a závodí.

Dříve (Srsťák)

Závod spočíval v tom, že dvojice soutěžících dostala papír s otázkami týkajících se historie Dobříše a pak měla asi 3 a půl hodiny na to, aby sehnala, kde se dá, na tyto otázky odpovědi. Při tom mohly použít jakoukoliv literaturu, ptát se kohokoliv kromě soupeřů a těch, kdo se podíleli na přípravě Srsťáku a nesměli přitom používat žádný dopravní prostředek. Většinou se na papíře objevila i jedna nebo více tzv. doplňujících otázek, které byly vylepeny na některém místě na Dobříši. Takže dvojice podle nápovědy, jako je třeba fotografie, nebo nějaký starý, již nepoužívaný název určitého místa, zjistila, kde by se mohla tato otázka nacházet. Dvojice, pokud chtěla tuto otázku, musela místo uhodnout a na určené místo si pro ni dojít. Jednou byla taková otázka uvedená, že ji najdou na ceduli s mapou města na náměstí. Mnoho dvojic tenkrát tuto otázku ale nenašlo, protože byla vylepena na druhé straně mapy, kde skoro nikoho nenapadlo hledat. Jindy byla na papíře s otázkami vyobrazena budova, kde máme otázku hledat, to však také nebylo jednoduché, protože budova na obrázku byla vyfocena asi tak při její stavbě, a od té doby uplynulo hodně času a budova podstatně změnila podobu. Někdy se třeba dvojice rozhodla, že na tuto otázku nechce odpovídat, a tak si pro ní vůbec nešla, je to třeba i z nedostatku času. Pokud měl už někdo víceleté zkušenosti, tak už většinou vytipoval člověka, ke kterému chodil tzv. každoročně. Nejčastěji šlo o staré lidi, kteří bydleli na Dobříši celý život a tak mnoho pamatují nebo alespoň ví, kde a ve kterých knihách hledat a hlavně rádi poradili. Někdy se i stávalo, že se u některého člověka sešlo více soutěžních dvojic najednou, např. v muzeu, ale ne všechny prameny vždy byly věrohodné. Stalo se nám například, že mnoho dvojic chodilo na Dobříši ke starému kronikáři, který však podával mylné informace, ale přitom vypadal tak věrohodně, že mu všichni uvěřili. Někdy došlo i k tomu, že se rozcházeli údaje v různých knihách. To se pak řešilo tak, že se porovnali oba dva údaje a zjišťovalo se, kolik knížek tento a ten druhý údaj obsahuje. A pokud to nepomohlo, uznávali se pak obě odpovědi. Otázky se týkali převážně historie Dobříše, ale někdy byly i ze současnosti, třeba se týkaly událostí tak rok starých ale i to nebylo třeba někdy lehké zjistit.

Nyní (VEZAH)

Každý rok je nyní jiný, co však zůstalo je, že se soutěžícím snažíme přiblížit historii našeho města a pokoušíme se je zavést na zajímavá místa. Někdy je úkolem soutěžících bojovat proti mafiánům, jindy zachraňovat lidi ve městě plněním úkolů atp.

Kategorie

Dříve byla soutěž rozdělena na dvě kategorie: starší a mladší. Přitom soutěžili kluci s holkama a někdy bývali i smíšené dvojice. Mladší kategorie měla snadnější a kratší zadání. Většinou to byli otázky, které se objevily ve starších ročnících. V občas se u kategorie starších objevila část, ve které hned na začátku dostali otázky, ze kterých, jak se později zjistilo, měla většinu mladší kategorie. Na tyto otázky ale měli zpaměti odpovědět ze znalostí, které už zkušenostmi z minulých závodů nabyli. I tak to ale nebylo nic lehkého.

Start!

Dříve jsme se scházeli na zahradě domu nejmenovaných vedoucích v Rosovické ulici, kde byl zahajovací nástup, při kterém se rozdělili dvojice a řeklo se něco k pravidlům. Potom nastoupila mladší kategorie a po výstřelu vyběhla pro otázky, které viseli na šňůře. Po ukořistění vyběhli asi na 3,5 hod. do města shánět k otázkám odpovědi. Úplně stejně potom odstartovala starší kategorie. Nyní se scházíme pokaždé jinde a po vysvětlení pravidel začínáme hrát.

Taktika

Dříve bylo asi nejlepší si zjistit, jestli na některou z otázek neví dvojice odpověď rovnou z hlavy nebo nás nenapadlo, kde by se mohly potřebné údaje hledat. Potom bylo také důležité si rozvrhnout čas a rozhodnout se, kam se nejdřív půjde. Pak už to bylo na dvojici, jak se s tím vypořádala. Někdo se uchyloval k již vyzkoušeným zdrojům z minulých závodů a někdo se jen tak ptal na ulici starších lidí, kteří by třeba mohli něco vědět. V poslední době se někteří pokoušeli také něco najít na internetu, ale to moc velkou úspěšnost nemělo. Někdo třeba pracoval i s tzv. přítelem na telefonu, kterému nadiktoval některé z otázek a později si zavolal pro odpověď. Možná se zdá, že 3,5 hod. je dost dlouhá doba ale uběhne to jako nic a většinou se stejně něco nestihlo a tak se zkoušelo i domýšlet a improvizovat. Nyní záleží na vysvětlených pravidlech.

Odevzdávání

Dříve i nyní v se nejpozději v určeném čas začnou dvojice nebo skupiny vracet do cíle a odevzdávat papíry. Pokud se skupinka opozdí o více jak 5 minut, odečítají se jim body. Při odevzdávání je již možné se na některou odpověď, která nám třeba dala nejvíc zabrat nebo jsme na ni vůbec nepřišli, zeptat. Po odevzdání vyplněných otázek se odchází domů na oběd. Potom vedoucí vyhodnocují naše odpovědi a někdy se při tom i dost zasmějí nad řešením některých důvěřivců a umělců. Hodnocení se provádí tak, že jeden přečte otázku a k ní správnou odpověď a pak postupně všechny odpovědi soutěžících. A pak se domlouvají a porovnávají, jak rozdělit body za odpovědi.

Vyhodnocení

Odpoledne, kdy je už vše vyhodnoceno a diplomy jsou napsané, se všichni zase sejdou. Ve vzduchu je cítit napětí. Kdo asi bude letos první a vyhraje srstkový pohár? Potom se rozdají opravené papíry a následuje pročítání zadaných otázek a říkání příslušných odpovědí nebo se vyhlásí výsledky hry. Nakonec se většinou připojí i "perličky" které vedoucí v odpovědích objevili. Po vyřešení všech dotazů a připomínek nebo protestů následuje vyhlášení vítězů s předáním ceny – dříve velkého skleněného poháru až po okraj naplněného srstkovým kompotem, dnes spíše nějakých sladkostí. Pak je již další ročník tohoto již tradičního závodu je za námi a my se můžeme zase těšit na další v příštím roce.

 

Foto: VEZAH 2014