Praha 2002
Ráno dne 12.01.2002 v sobotu se náš oddíl měl sejít před radnicí do 08:25, všichni jsme tam byli o čtvrt hodiny dřív (samozřejmě krom Míry, který s největší pravděpodobností tou dobou ještě vyspával). Do Prahy jsme se dostali autobusem (metrem asi sotva), ale jakmile jsme tam byli, konal se přestup do metra.
Po té následovala hra na starém městě: Rozdělili jsme se na dvě skupiny, každý dostal mapu s vyznačeným územím na kterém se hrálo a vysvětlili jsme si pravidla. Začlo se hrát v 10:00, o co vlastně šlo, chytit "GENERÁLA"(Stanislawa v klobouku), který nesměl běhat a uhlídat ho až do konce hry, který byl v 10:50. Pokud měla generála druhá skupina mohl se jim vzít sebráním čepice (- ten komu byla sebrána čepice musel počítat do tří set) a odvedením generála… Kromě toho nás mohli chytit Míra s Janem. Vyhrála skupina kterou vedl Ondra.
Po hře jsme se metrem a pěšky dostali do podzemní čistírny odpadních vod, kde bylo možno vidět část technického vybavení čistírny (parní stroje, kotle, ....), zdrželi jsme se nejvíc venku u kolejí, vagónů a vlaku, který byl vedle budovy v níž čistírna byla.
Pak jsme se autobusem dostali na místo blízko muzea hraček, v půlce cesty k němu jsme se zastavili před bránou u které byla hradní stráž a ze které si zejména Ondra dělal srandu a nadával, že se hýbou. V muzeu jsme zaplatili vstupné a šli na prohlídku. Mj. zde byla i výstava Barbie z níž nás nejvíce zaujala Barbie Punk.
Když jsme zas sešli ze schodů dolů, hráli jsme další hru, která se jmenovala Verbování, šlo o to, získat co nejvíce podpisů, po tom co si přečetli text co byl na papíře co jsme dostali i s plánem území. Trvala hodinu a naše skupinka jako obvykle, byla poslední (podepsalo se nám jen 6 lidí).
Po této hře následovala další, která se nijak nejmenovala a hráli jsme ji v metru. Opět rozděleni do dvou skupin. Jedna skupina se měla dostat z Florence do stanice Dejvická a druhá je měla vybít tím že se jich dotkli, ale nesměli do Dejvic a ani na Florenc. Hra měla skončit v 17:00 ale skončila v 16:45.
Potom už se nedělo nic (kromě občerstvování v místních stáncích), jen jsme dojeli na autobusovou zastávku a počkali na spoj do Dobříše.
Štěpán
Mírovy poznámky jsou psány kurzívou