Sázava, červen 2003
Pršelo, všichni jsme se sešli na vlakovém Dobříšském nádraží, odkud jsme kvůli výluce museli jet hodně starým autobusem do Davle a pak jsme dojeli do Prosečnice, odkud jsme už šli pěšky směrem k Jílovému. Cestou jsme ještě udělali odvodňování jedné bahnité louže a pokračovali jsme dál.
Po noclehu v lese u cesty jsme došli do Jílového k zastávce, kde jsme u auta FF nakoupili nanuky. Cestou jsme potkali "studánku", kde jsme si všichni napustili po dlouhé trpělivosti vodu. Když jsme měli všechny láhve napuštěné, tak Karkulín chtěl odklopit víko, Míra mu pomohl a pak jsme viděli opravdu co budeme pít, voda byla na povrchu špinavá a i v ní něco plavalo. Tak jsme pokračovali cestou kolem chatové osady, pak jsme došli k zlatým dolům, kde jsme si koupili vstupenky do dolu a průvodce nás provedl dolem. Byla tam zima a všichni jsme si odložili batohy a dostali jsme hornické helmy a plášť. V dole byly ještě malé zbytky zlatonosných žil. Když jsme opouštěli doly, tak jsme viděli další nedočkavé návštěvníky, než si všichni vzali své batohy, tak nám průvodce řekl o jedné jeskyni, která se nacházela při cestě a o čistém pramenu, kde jsme opět doplnili zásoby vody. Několik dobrovolníků se šlo podívat do jeskyně a pak nás doběhli. Před Kamenným Přívozem jsme ještě viděli největší viadukt ve střední Evropě, se kterého se někdo slaňoval. Po několika pohledech na velký kolos jsme pokračovali dál. Když jsme konečně došli do Kamenného Přívozu, tak nám v cestě překážela řeka. Po Joyově prozkoumání, zda se tam dostaneme, jsme přebalancovali na žulovo-betonovou zídku. Pak se Karkulín obětavě pustil největším proudem do vody, ještě i s batohem. Pak byl rád, když se vyškrábal zpátky. Míra šel po jezu a zdárně řeku přešel. Pak jsme se za ním pustili my ostatní. Karkulín všechny předběhl, už mu ani nevadilo, že je promočený. Na druhé straně na kamenné zídce jezu jsme se naobědvali, a většina se šla i vykoupat. Po obědě jsme se dostali na druhou stranu a tam jsme šli strmým krpálem nahoru. Pak když jsme si nazouvali boty, Karkulín vytáhl Bebéčka a když někdo šel okolo zeptal co to má, tak mu nabídl. Pak jsme šli pořád lesem, dostali jsme se na pár vyhlídek a pak jsme se dostali dolu k řece. Tam bylo tam hodně tábořišť, ale bylo tam hodně odpadků. V Davli jsme přešli řeku a šli k Bojanovicím. Narazili jsme na potok a šli po proudu. Pak jsme našli vhodné tábořiště a už bylo šero. Joy, Já (Johny) a Míra jsme se šli podívat dál a viděli jsme obrovskou sesunutou skálu a na druhé straně železniční most. Pak jsme udělali večeři (nudle s omáčkou a sýrem), JAn do toho přidal kousek feferonky a začali jsme jíst. Feferonku snědl JAn, pak jsme ještě na řece odvodňovali, a postavili tam náš obelisk. Udělali jsme druhou várku těstovin, se třemi feferonkami. Na ně měl štěstí JAn, Míra a ta třetí se dostala na mě. Pak jsme šli spát.
Ráno jsme vařili polívku, pak zase odvodňovali, při obědě se dostala feferonka na mě. Pak jsme se vydali po kolejích (byla výluka). Přešli jsme dálnici a šli na Skalku. Po cestě někteří dělali zkoušku žízně. Na skalce jsme si odpočinuli a sešli do Mníšku na autobus. Pak jsme dojeli na Dobříš a všichni se rozutekli domů.
Johny