Praha 2004

10. 1. 2004

Sraz byl na náměstí už v 7:45. Sešli jsme se v hojném počtu 8 osob, což byli Míra, Jan, Standa, Míša, Luďa, Johny, Sluníčko a v neposlední řadě i já (Joy). Počasí se nám moc nevyvedlo, poprchávalo a chvílemi i pršelo.

Autobus byl nabouchanej, jak už to po ránu bývá, tak jsme si jen tak tak sedli. Po dlouhé cestě jsme dorazili na Smíchovské nádraží v Praze a poté jsme nějakou náhodou ocitli na tramvajové zastávce i se zakoupenými čtyřmi lístky. Nakonec i ta tramvaj přijela a mi mohli dojet na její konečnou zastávku (Sídliště Barrandov) po nově vystavěné dráze DP hl. m. Prahy. Po jízdě tramvají doprovázenou spousty objevů (např. že každá stanice má vlastní barvu atd…) jsme vyrazili směrem k Prokopskému údolí, do kterého chodili první pražští skauti a také o něm byly zmínky ve Foglarových románech.

Cesta se neobešla bez pořádné koulovačky a mně a Míšovi nepomohla ani novinářská imunita. A potkali jsme dva opravdu ostrý hafany, naštěstí byli zavření. Tak to pokračovalo až na místo, tam jsme se vyfotili u žlutýho sněhuláka a trénovali ostrostřelbu, tím že jsme se deseti ranami trefovali do tlamy dřevěnýho krokodýla. A po nějakym čase opět vyrazili na prohlídku Prokopského údolí, které není zrovna nejkratší. Cestou jsme narazili na dalších pár sněhuláků, tentokrát už bílých, ale i na vyvrtaný tunel ve skále, i na zatopenou proláklinu (menší jezírko). Míra mezitím vyhlásil deset,devět a po zbytek výpravy ho mohl každý říct jednou.

Prokopské údolí skončilo a my dorazili na zastávku MHD. Nečekali jsme moc dlouho, a už tu byl autobus, a už jsme se vezli směrem zpět do Prahy. Vystoupili jsme Na Knížecí a pádili do metra. Netrvali to dlouho a už jsme tam byli, ale za tu chvilku si Sluníčko stačil vyzkoušet svojí odolnost v chůzi proti směru jízdě jezdících schodů. Při vystupování z podzemních tunelů metra jsme zašli do blízkého "Alberta", tam si všichni nakoupili co jim scházelo. Za nedlouho jsme už byli před branou Armádního muzea, kde stál tank. Udivilo mě že vstup byl bezplatný a přitom jsme tam viděli spousty věcí, od modelů bitev, přes pravé kanóny, až po legitimace tajných agentů.

Unaveni z prohlídky muzea vyrazili jsme směrem Žižkovská věž. Po dlouhé cestě plné kopečků uviděli jsme cíl. Pod ní Míra slavnostně vyhlásil oběd a tak všichni vyndali chleby, housky a i čokolády pro které si skočili Standa se Sluníčkem. Po obědě jsme si troufli vylézt nahoru na věž za malé vstupné. Na věži byla sranda, zvlášť s výtahem, který jezdil rychlostí 3m/s. Na věži jsme zkoušeli funkčnost vysílaček a šly až moc dobře.

A opět jsme vyrazili k nejbližšímu metru. Po vystoupení blízko Starého města jsme v sílícím dešti zamířili k hranicím území, ve které budeme hrát hru. Po projití území a vyslechnutí pravidel jsme začli hrát. Úkolem hry bylo pronést co nejvíce lístečků v různé bodové hodnotě, přes území chráněné třemi strážci, což byli Míra, Jan a Standa, a ti vyzbrojeni třemi gulemi.

Na hru bylo vymezeno 45 minut, za tu dobu každý stačil pronést tak tři lístečky. Nakonec jsme vyhráli s počtem 89 bodů. Teď jsme chtěli jít do středověkého muzea, ale odradilo nás od toho jeho předražené vstupné. A najednou nás překvapil Sluníčko, když začal odpočítávat deset, devět, ale nevybral si na to moc dobrý místo a tak mezi auty nikoho nenašel.

A už jsme jeli metrem na Smíchov. V Carefouru jsme si zahráli hru. A to, kdo se dostane bez toho, aby je viděl jeden ze dvou vedoucích na druhej konec obchoďáku. Jeden by si řekl že je to jednoduchý, ale zas tak ne. Každého z nás viděl alespoň jeden vedoucí.

A už jsme spěchali na autobus na nevzdálené nádraží. Pozdě jsme nepřišli, ale byla tam hrozná fronta a tak jsme se vešli jen tak, tak. Na už tak bolavé nohy z celodenního chození jsme si postáli ještě dlouho v autobuse. Na Dobříši jsme se rozloučili a odešli domů.

Joystick

Fotky z této výpravy foto

Vyhledvn