Výprava s rodiči
Pasování a přespání v klubovně z 9. na 10.listopadu 2007, hraní her a výprava s rodiči
Měli jsme sraz v klubovně v 16.hodin, dali jsme si baťohy do klubovny a teple jsme se oblékli. Šli jsme na pasování do anglického parku. Šli jsme až pod Čertův most a tam bylo pasování. Čekali jsme na krále, byl pasován Luky a bylo rozdávání funkcí. A byla nám hrozná zima, tak jsme šli do klubovny.
Tam jsme si připravili věci na spaní a šli jsme na večeři do holčičí klubovny, měli jsme čaj a těstoviny venku. Potom jsme hráli hry a po hrách jsme šli spát. Všichni v tu ránu usnuli.
Ráno jsme se zabalili a pro některý kluky si přijeli rodiče, že je nepustí na výpravu, že je moc velká zima. A čekali jsme na rodiče, protože půjdeme na výpravu.
Twenty
Výprava Zlatého listu s rodiči 10.listopadu 2007
Asi nikomu – kdo se ráno 10.listopadu podíval z okna – se nechtělo ven. Sníh s deštěm, vítr, teplota okolo nuly. Ještě na poslední chvíli jsme brali ze sklepa staré péřové bundy.
Kluci už byli před klubovnou, JAn a hlavní vedoucí Míra také, rodiče se právě scházeli. Počasí doopravdy nelákalo. Dost rodičů kluků už známe z bourání či stavění tábora, ovšem dnes byl problém některé známé tváře v těch kapucích, čepicích, kabátech či pláštěnkách vůbec správně zařadit.
Srdnatě jsme vyrazili podél Papeže směr Brodce – kromě samotných kluků a rodičů šlo i několik mladších sourozenců, dokonce i 1-2 pejsci.
Po chvíli chůze Míra zastavil, utvořili jsme kruh – a Míra si vzal na chvilku slovo. Představil se, přivítal nás – a řekl, že kvůli počasí je třeba se domluvit na scénáři výletu. Byly tři možnosti:
- vrátit se do klubovny a hrát tam hry
- udělat výpravu – ale o něco kratší
- udělat výpravu v původní plánované délce
Hlasovali jsme – a hlasováním bylo určeno, že výprava bude – ale o něco kratší.
Šli jsme tedy dál padajícím sněhem po zelené značce směr Kazatelna. Nikdy nezapomeneme na jednoho chlapce z oddílu: botasky, kalhoty-tříčtvrťáky, bez čepice, šusťáková bunda… Ještě teď je nám z něj zima!!!
Přehoupli jsme se přes kopeček v lese a Míra nám řekl, že dál už nepůjdeme – a že si zde později uděláme oheň. Teď však byl čas na hru, kvůli které všichni zúčastnění (včetně rodičů) měli mít sebou 3 „gule“.
Jako kapitáni dvou mužstev byli stanoveni Štěně a Študy a ti si vybrali k sobě svá mužstva: byli jsme tedy rozděleni na 2 poloviny.
Hrací plochou byl lesík nad cestou, ohraničený podrostem. Každá strana mělé své „bašty“, každá z nich měla několik životů. A pouze útočník nezasažený gulí protivníka mohl natrhnout list bašty a tím tuto baštu připravit o jeden život = bod. Kdo byl zasažen, musel se vrátit do kouta své hrací plochy k určenému stromu - a počítat do čtyřiceti.
Pro většinu z nás bylo překvapivé zjištění, že tím naším největším protivníkem jsou - naše vlastní plíce! A pak taky neustále poztrácené gule ….
Bojovali jsme jak lvi, občas byli ostudně trefeni nějakým tím mladším sourozencem, sípali na sebe pokyny, hledali zakutálené gule, pořád dokola počítali do čtyřiceti u stromu….
Nakonec jsme asi vyhráli, ale nenapadá nás nic, v čem bychom byli lepší než protivník.
Příjemnou změnou byl odpočinek u ohně, spojený s obědem. Oheň jsme skoro udusili množstvím prutů s buřty, někdo si opekl i sýr či špíz. Kdo si ráno vzal sebou termosku s horkým čajem, také neprohloupil!
Druhá soutěž pak již byla méně adrenalinová, skoro odpočinková – soutěžící hledali po lese předměty, které do lesa nepatří.
Ale jak se říká: „konec dobrý, všechno dobré“. Oheň dohořel, začala nám být zima, teplý čaj byl dopit – byl čas se vrátit.
Pochodovali jsme stejnou cestou zpátky, teď už to bylo z kopce – šlo to rychleji. Častěji se také někdo ocitl na zemi, patřičně umazán od hlíny. Bundy nám začaly propouštět vodu až na ramena.
Nakonec jsme byli rádi, když byla klubovna již na dohled. Zrovna ten dnešní den bychom pod širákem spát nechtěli…
„Zlato-lisťáci“ – dík za pozvání nás, rodičů. Bylo to fajn!
Lenka a David „Twenty-ovi“